mobile_wrapper

Úspěch závisí na štěstí

 

Je jí teprve šestnáct a už nyní patří ke světové jezdecké špičce. Kromě tuzemských úspěchů zazářila i na největších parkurových závodech, které se kdy Česku podařilo hostit – Global Champions Prague Playoffs. Mladá parkuristka SÁRA VINGRÁLKOVÁ (16) však zůstává nohama na zemi a tvrdě trénuje dál. Jak sama říká, parkur je o štěstí a chyby dělají i ti nejlepší

Kdo vás ke koním přivedl?

Na koně mě poprvé posadila moje teta, která měla koňskou stáj. Po čase mi rodiče pořídili poníka, který byl mým prvním koněm, a na kterém už jsem se začínala učit jezdit. To mi bylo asi pět let. Na první parkurové závody mě teta vzala o půl roku později.

Proč vás uchvátil zrovna parkur?

Přiznám se, že jsem vyzkoušela i jiné disciplíny. Než jsem zakotvila u parkuru, sedm let jsem se věnovala drezuře. Ta mě velmi bavila. Líbil se mi soulad mezi jezdcem a koněm. Za sebou mám dokonce i pár závodů v disciplíně zvané všestrannost, ale nakonec jsem se rozhodla pro skákání. Má pro mě největší kouzlo.

Jak se pozná, že je kůň pro parkur vhodný?

Koně jsou pro tuto disciplínu už šlechtěni, mají parkurový původ, drezurní původ… Velmi často se stává, že parkuroví jezdci jezdí na koních s drezurním původem. I já mám takového. Obecně ale platí, že kůň musí být pozorný, učenlivý, musí chtít skákat a mít smysl pro detail.

S kolika koňmi momentálně trénujete?

Aktuálně se šesti.

Podle čeho si je vybíráte? Jak s nimi pracujete?

Denně jezdím tři čtyři koně. Ve době zkoušek stíhám třeba jen dva. Vždycky se to snažím vymyslet tak, aby to bylo pro ně co nejlepší a byli v co nejlepší sportovní formě.

Jak probíhá váš trénink?

Denně u koní trávím čtyři hodiny, z toho vždy tak padesát minut v sedle jednoho koně. Snažím se pracovat zejména na tom, aby byl kůň co nejvíce v kondici. Musí být zvyklý dlouho cválat a musí zvládnout udýchat parkur například ve velkých teplech. Zkrátka zdokonaluju jeho fyzickou připravenost.

Poznáte, když kůň nemá tréninkovou náladu? Jednoduše když se mu nechce?

Poznám. Většinou to dává najevo už při sedlání. Šklebí se, kouše…. V takovém případě ho nechám jen vycválat a nechám ho být.

A jak se udržujete fit vy?

Jezdím už dlouho a tělo je na zátěž zvyklé. Nijak náročné mi to proto ani nepřijde. Uvědomuju si ale, že jízda na koni je poměrně jednostranně zaměřený sport, takže se snažím alespoň o domácí posilování, abych zapojila i jiné svalové skupiny a eliminovala případné dysbalance. Moc času na to ale mezi školou a tréninky nezbývá.

Zmínila jste školu. Jak se dá sportovní kariéra zvládat se středoškolským studiem?

Mám velké štěstí, že mi na gymnáziu vycházejí vstříc a umožnili mi individuální studijní plán. Mám jen dopolední výuku a odpoledne už trávím u koní. Pokud bych měla být ve škole například do půl čtvrté stejně jako moji spolužáci, nedokážu si představit, jak bych to stíhala. Jsem za tu možnost vděčná.

Jak je vidět, vaše píle a odhodlání v tréninku se vyplácí. Ke konci minulého roku jste obsadila třetí místo na světovém závodě Global Champions Prague Playoffs. Jaký to byl pocit?

Je to nejvyšší soutěž, kterou můžu v šestnácti letech absolvovat, a pocit to byl parádní. Skákala jsem s osmiletým koněm, který nemá zdaleka takové zkušenosti, a přesto to zvládl skvěle. Navíc si dobře poradil i s prostředím, které nebylo zrovna standardní. Aréna byla oproti klasickým kolbištím malá a bylo v ní neuvěřitelné množství lidí. Příprava na tuto akci proběhla dva týdny předtím v Polsku na Cavaliadě, kde byly také plné, hlučné tribuny. Jsem neuvěřitelně šťastná, že jsme to spolu takhle zvládli.

Čekala jste, že byste mezi světovou špičkou mohla uspět?

Parkur je strašně o štěstí. Člověk si nikdy nemůže být jistý svým výsledkem, ani ti nejlepší jezdci. Buď ta chyba přijde, anebo nepřijde. No, a u mě nepřišla.

Máte nějaké předzávodní rituály?

To ani ne. (smích) Většinu času před závodem trávím se svým trenérem.

Kdo je vám největší oporou?

Určitě rodiče. Podporují mě nejen finančně, ale také morálně. Mamka se mnou tráví u koní každý den. Oporou je mi ale i celý můj tým – moje ošetřovatelky,

trenér a sportovní psycholog, který se stará o to, abych uměla zvládat stres a předzávodní nervozitu. Učí mě uvolňovat tělo, aby moje napětí nepocítil kůň a nebyl ze mě pak také nervózní.

Najdete si čas i na jiné záliby? Dopřejete si někdy volno?

Vlastně ne. Volno jsem měla, jen když jsem byla nemocná a nebyla jsem schopná vstát z postele. (smích) To jsem ke koním nešla asi pět dní. Jinak jsem tam pořád. Střídám školu a tréninky. Na nic jiného čas nemám.

Jaké jsou vaše sny a vize do budoucna?

V téhle sezoně bych se ráda zúčastnila dvouhvězdové Grand Prix, což je nejvyšší Grand Prix, ve které můžu startovat. Následně soutěže ve světovém žebříčku a samozřejmě doufám v opětovnou účast na Prague Playoffs. Vrcholem sezony by ale mělo být mistrovství Evropy.

Petra ŠMÍDOVÁ

Exkluziv_foto_Sara_Vingralkova

Zdroj: Empresa Media/Exkluziv, foto: Jiří Pitrof

 

Vstup do Jezdeckého informačního systému

 

 

         ČJF na facebooku:

 

 

 

Partneři

Hodinářství Bechyně Jezdectvi pro vsechny
Nahoru