Skoky jsou divácky velmi oblíbená disciplína a v současné době jde také o nejrozšířenější jezdeckou disciplínu. Principem této disciplíny je, že jezdec s koněm překonávají určitý počet překážek v předem stanoveném pořadí. Jezdci soutěží na vyhrazeném místě (kolbišti) a obtížnost soutěže určuje primárně výška překážek (80 – 160 cm), ale i technická náročnost jejich umístění na parkuru. Existuje i speciální soutěž, tzv. skok mohutnosti, při které se jezdci snaží překonat co nejvyšší překážku. Současný světový rekord je 240 cm, který již 30 let drží Franke Sloothaak.
Za chyby na parkuru se považuje shození bariéry, tedy porušení výšky nebo šířky skoku, zastavení, kdy kůň odepře poslušnost a nechce překážku skočit, nebo pád jezdce či koně i s jezdcem. Tyto chyby jsou penalizovány čtyřmi trestnými body, případně vyloučením ze soutěže při pádu. Pokud dvojice nedodrží předepsaný čas, získává penalizaci a to 1 trestný bod za každou započatou čtvrtou vteřinu. Existují dva způsoby hodnocení soutěže na čas. Buď vedle dosažených trestných bodů rozhoduje o pořadí čas, nebo se trestné body přepočítávají na vteřiny.
Český tým se na Olympijské hry vrací po dlouhých 85 letech, naposledy startoval na OH v roce 1936 v Berlíně, kde bohužel soutěž nedokončil. Poté se ještě československý tým nominoval na OH v Mnichově v roce 1972, ale těch se z politických důvodů nemohl účastnit. Na OH také startovali jezdci v kategorii jednotlivci.
Nejúspěšnějším jezdcem v historii Československa a samostatné České republiky je bezesporu kpt. František Ventura, který v roce 1928 v Amsterodamu s koněm Eliot získal jako jediný jezdec zlatou olympijskou medaili. Posledním jezdcem, který startoval na OH v disciplíně skoky byl Jiří Pecháček s koněm Garta, a to v roce 1992 v Barceloně. Bohužel pro zranění koně soutěž nedokončil.
